Skupina Big Five

04.08.2015 11:29

Předešlý článek naznačil neobyčejnou rozmanitost živočišných druhů v Krugerově parku. Největší pozornost jak odborníků, tak návštěvníků parku je ovšem soustředěna na pět druhů zvířat známých pod názvem „Velká pětka“, v angličtině „Big Five“.  Pro odborníky znamená tato skupina zvířat řadu problémů spojených s jejich ochranou a řešením jejich životních podmínek. Návštěvníkům parku  pak tato zvířata přinášejí neobyčejnou podívanou, se kterou se nemohou setkat v jiném světadíle než v Africe. Přibližme si proto trochu více zvláštnosti velké pětky.

 

Do velké pětky se počítá slon africký (viz.obr.), buffalo (buvol), lev, levhart a nosorožec. Na některých místech (park Hluhluwe – Umfolozi) se můžeme shledat s velkou šestkou. V rámci ní se rozlišují nosorožec tuponosý a nosorožec dvourohý (viz.obr.).

                                                                                                                                                                     Slon africký

                                                                                                                                                              Nosorožec tuponosý

 

Slon svojí hmotností a velikostí dominuje parku. Jinak to jsou zvířata, která jsou pozoruhodná a ve světě výjimečná. Každé zvíře z velké pětky ztělesňuje nějakou obdivuhodnou vlastnost, ať je to rychlost, odvaha, síla, ladnost, mohutnost, inteligence, ale především krása.

 

Svojí velikostí či výškou by jim mohl konkurovat hroch či žirafa, ale  přesto tato zvířata nejsou zařazena do velké pětky. Důvod je ten, že hrochů a žiraf se nachází v parku ohromné množství oproti velké pětce.

Velká pětka patří k nejohroženějším zvířatům v parku a vůbec na světě, ale také k zvířatům nejvyhledávanějším. Většina z nich se vyskytuje po celém území parku, avšak jsou místa, kde tato zvířata převládají nebo naopak místa, kde je lze vidět jen zřídka.

 

Nosorožec

 

Jak již bylo zmíněno, jsou to zvířata ohrožená. Nosorožec již před několika desítkami let málem vyhynul, ale během šedesátých let dvacátého století  se znovu objevil na scéně, když do Krugerova parku byla ze Zulska převezena skupina 300 kusů nosorožce tuponosého. Od té doby se populaci daří. Znovu vysazen byl i nosorožec dvourohý.

V parku se můžeme setkat s nosorožcem tuponosým, nazývaným také bílým a nosorožcem dvourohým, nazývaným také nosorožcem černým. Názvy obou nosorožců jsou zavádějící. Anglické slovo white (bílý) neoznačuje barvu, nýbrž je spíše odvozeno ze zkomoleného holandsko-afrikánského výrazu wyd, označujícího širokou tlamu býložravého zvířete s hranatými rty, nebo z wydende, což znamená pasoucí se. Označení nosorožec černý vzniklo jako název odlišující ho od nosorožce bílého a nebo, také podle tmavého bahna, v němž se s oblibou povaluje.

 

Nosorožec tuponosý by se ale mohl nazývat nosorožec tupozraký, protože má velice slabý zrak. Při vyrušení je nevyzpytatelný a často zaútočí. Byly zaznamenány i případy, kdy nosorožec tuponosý zaútočil na auta, vlaky či na mršiny slonů, tak špatně vidí.

 

Oba druhy lze od sebe snadno rozeznat. Nosorožec dvourohý je menší a váží jen asi 850kg, čímž se zásadně liší od většího a 2200 kg těžkého nosorožce bílého. Má také zašpičatělý horní ret, uzpůsobený k zachycování proutků a listí (tedy okusování porostu), hlavu nosí výš a je z obou druhů čilejší, méně předvídatelný, nervóznější a popudlivější. Navíc mládě dvourohého nosorožce jde nebo poskakuje za svou matkou, zatímco mládě bílého se drží před ní.

 

Oba druhy jsou i přes svojí velkou hmotnost velice zdatní a rychlí, mohou běžet rychlostí až 60 km/hod. Vyskytují se v zalesněných oblastech i v travnatých a křovinatých savanách.

V Krugerově parku je mnoho míst, kde se tato zvířata pohybují, avšak jejich největší výskyt je v jihozápadním cípu, mezi řekami Olifants a Crocodile. Oblast je hustě zalesněná mnoha druhy stromů včetně akácií, vrb, sykomor i kvetoucích stromů a právě tyto přírodní podmínky představují příhodné životní prostředí pro nosorožce.

 Jejich hlavním domovem je také bahno, které napomáhá jejich kůži chránit před sluncem a chrání ji i proti parazitům. V horkých dnech je bahno ochlazuje. Velikost teritoria je velmi proměnlivá, závisí na nabídce potravy a dostupnosti vodních zdrojů, pohybuje se zhruba od 2,5 do 44 km2, občas může být ještě větší. Samci žijí samotářsky, území samic se překrývají, jejich život je méně samotářský, než se dosud předpokládalo. Samec si hranice teritoria značí trusem nebo močí. Černí nosorožci, stejně jako ti bílí jsou přirozeně zvědaví a je známo, že je zaujme kdejaký zvuk. Proto je tak snadné je ulovit a zabít. Využívají toho přirozeně pytláci, kteří loví nosorožce zvláště kvůli jejich rohům a z toho důvodu hrozí oběma druhům nosorožců vyhubení. Na světě zbývá zhruba 9-11 000 nosorožců, to je úhrnný počet všech pěti druhů, které existují. Ještě před deseti lety jich bylo téměř dvakrát tolik. Populace nosorožců dvourohých (černých) v Africe se za posledních 30 let snížila o 97,5%, jedná se o nejrychleji vymírající zvíře.  Nosorožců černých žije nyní v parku asi pět set kusů. V roce 1937 tady nebyl ani jeden. Je to doklad o velké snaze managementu parku zachránit nosorožce od vymření a přiblížit jejich život veřejnosti.

 

Slon africký

Slon africký je největší suchozemské zvíře na světě, které může vážit až 7 tun. Biologicky je z řádu chobotnatců. Sloni se dožívají věku 60-70 let, někteří jedinci však žijí i déle než 100 let. Žijí většinou v rodinných skupinách po 10-20 jedincích. Ve stádu jsou pouze slonice a mláďata. Samci buď žijí v mládeneckých skupinách nebo osamoceně (viz.obr.) a ke stádům se přidružují pouze v době, kdy jsou slonice v říji. Dospělý slon vypije denně v průměru 65 litrů vody. Pro jejich udržení v parku je proto nezbytný dostatek vodních zdrojů, o to se však management parku stará velmi dobře.

                                                                                                                                                      Jedinec slona afrického

 

Slon africký má silnou, ale pružnou kůži šedivého až šedohnědého zbarvení bez srsti. Chlupy, resp. žíně má jen na konci ocasu, mimochodem v poslední době to je velmi vyhledávaná komodita pro šperkařské účely v kombinaci se zlatem a stříbrem. Na celém těle je pokrytý hmatovými chloupky, které jsou více koncentrované na chobotu. Mezi charakteristické znaky patří dva citlivé „prstíky“ na konci chobotu, který slouží k dýchání, čichání, pití, sprchování a podávání potravy. Dalším výrazným znakem jsou obrovské a silně prokrvené ušní boltce na jeho velké hlavě. Jimi ztrácí mnoho přebytečného tepla, a předchází tak přehřátí během horkých afrických dní. Má vysoké nohy a štíhlou postavu, čelo ubíhající dozadu a prohnutý hřbet. Samec i samice mají kly, které rostou po celý život. Největší kly, jaké byly u slona zjištěny, měřily přes 3 metry a vážily přes 100 kg. Vlastností dojemně podobnou člověku je u slona péče o své druhy. Např. osiřelé mládě je vždy adoptováno a zraněné nebo nemocné jedince stádo podporuje, nebo jim dokonce aktivně pomáhá.

Slon přes svojí hmotnost dokáže běžet rychlostí až 40 km/hod., dokonce je i výborný plavec. Je schopen chodit po dně řek a jezer a svůj chobot používat jako dýchací trubici. Jediné, co ho zastaví, je jakákoliv i malá překážka na souši, protože se svojí několikatunovou hmotností není schopen skákat.

Krugerův  park v současné době obývá kolem 8 000 slonů, kteří se pohybují  po celém teritoriu parku. Jejich hlavní území se ale nachází severně od řeky Olifants, kde se srážky pohybují pod 500mm za rok a je zde velký výskyt stromů Mopani, které jsou hlavní a oblíbenou potravou slonů.

Slon v Krugerově parku představuje velké nebezpečí a to jak pro vegetaci (denně spase až 225 kg potravy a tím tedy ohrožuje ostatní býložravce), ale také i pro lidi. V parku dochází k přemnožení slonů, optimální stav je asi 7 000, ale jejich počet roste ročně asi o šest procent. Jejich stavy jsou sice regulovány, ale to stále neřeší problém.


Buffalo (buvol)

Toto zvíře je velice podobné našemu domácímu skotu (viz.obr.), ale to jen vzhledem, nikoliv chováním. Buvol kaferský je nápadný svojí velikostí, délka těla může překračovat čtyři metry. Vzrostlý býk může vážit až 900 kilogramů, krávy jsou asi poloviční. Srst je tmavá až černá. Rohy mohou být dlouhé až 1 m. Svým počtem buffalo tvoří čtvrtinu celkového počtu zvířat z velké pětky  Krugerova parku.

                                                                                                                                                                             Buffalo

 

Stádo na pastvě lze nejspíše spatřit za chladného rána nebo v pozdním odpoledni. Zvířata se pasou i v noci, zatímco v žáru dne nejraději zalehnou ve stínu stromů a  hustých křovisek. Podobně jako slon a nosorožec se i buvol drží blízko vody a rád si pohoví přímo v ní. Buvoli jsou velmi družní a tak je často můžeme vidět ve stádech až o několika stech kusech. Můžeme se ale  shledat i s jedinci, jedná se o vyhnance ze stáda, kteří prohráli souboj v utkání o samici. Tito samotáři  jsou velmi nebezpeční.

Vedle hrocha je ovšem buvol vůbec jedno z nejnebezpečnějších afrických zvířat.  Zvířata jsou velice útočná a za každou cenu si brání své teritorium. Využívají k tomu nejen své síly, ale také chytrosti. Obavy z  buvola mají zejména pytláci, kteří na vlastní kůži poznali jeho záludnost a chytrost. Jsou známy případy, kdy pytlák střelil buvola a zbytek stáda se rozutekl. Část stáda se však poté oddělila a chtěla se pytlákům pomstít. Buvoli sledovali pytláky podle jejich stop a následně je napadli.

Starají se pečlivě o bezpečnost svého stáda. Když je stádo ohroženo šelmami, ve většině případech lvy, vytvoří býci kolem krav a telat ochranný kruh tzv. langer, aby lev k nim nemohl proniknout.

 

Lev africký

Je to nejznámější kočkovitá šelma. Pro velkolepý vnější vzhled, kterým působí dospělý samec lva s mohutnou hřívou, nazvali lidé tuto šelmu "král zvířat". Název král zvířat je ale velice zavádějící, jelikož hlavní vůdce smečky bývá líný a k jeho nejoblíbenějším činnostem patří spánek a žraní, nikoliv lov. A tak lovení zeber, buvolů (viz.obr.), antilop a jiné zvěře zbývá na samicích (viz. obr.) a v menší míře  na mladších samcích. Z toho vyplývá, že jedinou činností vůdce lva je hlídání svého teritoria. Často při tom nasazuje svůj život, a to zejména v boji proti jiným samcům či lvím tlupám, které by se opovážily vniknout do jeho území.

                                                                                                                                    Torzo skoleného buvola

 

                                                                                                                         

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                                                                                                                                             Odpočívající lvice

 

Teritorium lva je dost velké a zahrnuje obvykle 50 - 400 kmúzemí. Lvi mají obrovskou sílu, dokáží lovenému zvířeti zlomit vaz jediným úderem své mohutné přední tlapy, v čelistech unesou tolik, kolik sami váží a umějí nesmírně rychle běhat. Oproti všeobecně panujícímu přesvědčení, dovedou také šplhat po stromech a jsou skvělými plavci.

 V době kamenné žil lev jeskynní i u nás a například v Řecku byli lvi vyhubeni až kolem roku 200 před Kristem. Lvi žili i na Arabském poloostrově, v Persii a Iráku. Zde všude byli vyhubeni, stejně jako na Sahaře. Poslední lvi mimo Afriku tak žijí volně v přírodě v Indii, kde jich živoří sotva několik set kusů v jediné lví rezervaci. Kapský lev představuje další vymizelý druh, poslední lev byl zastřelen v roce 1863. Tento druh lva obýval oblast dnešní provincie JAR  Kwazulu-Natal a státu Namíbie.                                                                                                                

Krugerův park je domovem asi 1500 lvů, z nichž většina žije ve smečkách zhruba o půl tuctu zvířat (i když byly pozorovány i 4členné skupiny) ve střední a jižní části rezervace, které jsou hojně obývány zebrou a pakoněm, tvořícími hlavní složku jejich potravy.

Krugerův park nabízí místním lvům výborné podmínky pro život a to jak z hlediska dostatečného množství potravy, tak i vody. Naproti tomu např. lvi v poušti Kalahari musí přizpůsobit svůj život tvrdým místním podmínkám. Za svojí kořistí musí lvi v Kalahari urazit ohromné vzdálenosti.

Krugerův park poskytuje lvům velmi přijatelnou „životní úroveň“. K tomu slouží zejména vodní napajedla a hojné množství zvěře, které jinde na zemi v tak hustém počtu nemůžeme vidět. Jižní Afrika představuje pro lvy jakousi tvrz, z předpokládaného počtu jedinců 19 600 jich žije 70% v jižní Africe a v mnoha chráněných oblastí jsou tato zvířata nasazována člověkem. Ochranou přírody, organizací, regulací a  využíváním přírodních zdrojů  dosahuje Jižní Afrika nejvyšší úrovně v celém kontinentu pokud jde o udržování lví populace.

Leopard

Druhou velkou kočkovitou šelmou v Krugerově parku je leopard. Je ovšem mnohem menší než lev. Dosahuje maximální výšky v kohoutku 75 cm a hmotnosti až 90 kilogramů. Podobně jako lev má ale toto zvíře úžasnou sílu a dokáže nejen nést kořist stejně těžkou, jako samo váží, ale je také schopen i s mrtvolou uloveného zvířete v čelistech přeskočit třímetrovou překážku. Častěji však svůj úlovek ukryje vysoko ve větvích stromu, kam se na něj nedostanou hyeny, šakalové a další neodbytní mrchožrouti.

Leopard je od přírody vybaven dokonalým maskováním, jeho srst je pokryta černými skvrnami na končetinách a rozetami na těle. Zvíře je těžké odhalit jednak z důvodu, že jeho srst splývá s prostředím, ale také proto, že je samotářské. Za denního světla se ukrývá v hustých křovinách nebo ve skalnatých průrvách. Většinu dne ale také tráví v korunách stromů a na lov se vydávají až za tmy. Loví tak, že se za svou kořistí plíží a pak udeří ze zálohy. Nejraději si leopard pochutnává na antilopách a zebrách, nepohrdne ale ani rybami, když je nejhůř, tak si dokonce všímá i hmyzu. V parku ho můžeme vidět zejména na dalekém severu, kolem Punda Maria a Pafuri, kde jsou srážky až 700mm za rok, a  proto se tu vyskytuje větší množství rostlinstva  a  tedy i větší počet býložravců.

Velkou pětku tvoří prominentní druhy, ale tato zvířata představují jen malý zlomek fauny, která se v parku nachází.

Oproti velké pětce se v Krugerově parku vyskytuje i tzv. malá pětka, kam patří mravkolev, želva pardálí (viz. obr.), nosorožík kapucínek, rejsek sloní a tkalčík.

                                                                                                                                                           Źelva pardálí

 

Více fotografií naleznete: Fotogalerie