Sanové – původní obyvatelé parku a jejich dědictví

04.08.2015 16:26

Obecný popis

Sanové jsou považováni  za první obyvatele Krugerova parku. Na základně skalního umění, které můžeme v Krugerově parku vidět, se usuzuje, že Sanové obývali území dnešní JAR před 25 000 a možná už před 40 000 lety. Skalní malby od Sanů můžeme v parku vidět až na 100 místech a nacházejí se  zejména v jižní části parku nedaleko tábořiště Skukuza.

Menší počet těchto obyvatel žije v jižní Africe dodnes, a to zejména na území Kalahari v Botswaně. Sanové představují jednu z nejstarších kultur na světě. Jsou přímými potomky pravěkého boskopoidního člověka, který také obýval JAR  a velice se podobal Sanům.

 

Slovo "San" by se dalo volně přeložit jako "klidný člověk". Toto slovo pochází původně z Namíbie, v Botswaně jsou nazýváni Basarwa a první bílí osadníci jim říkali a dodnes říkají, Bushmen (křováci).

U Sanů můžeme rozlišit mnoho kmenů, mluví rozdílnými jazyky a mají odlišnou kulturu. Některé nevládní organizace, např. Survival International -The movement for tribal people se snaží o opětovné zavedení označení "Bushman - Křovák", znamenající "lidé země, ve které žijí" a to z toho důvodu, že název San má poněkud hanlivý význam.

Sanové se živí převážně lovem zvěře a sběrem různých plodů. Většinou díky svým znalostem a dovednostem netrpí hladem a nouzí. Ženy mají značné znalosti a dovednosti při sběru rostlin a drobných tvorů. Rozličné plody, kořeny, hlízy, ořechy a bezobratlí živočichové tvoří hlavní složku potravy. Ze země dostávají plodiny pomocí dřevěných holí. Muži mají většinou úlohu lovců, loví všechny druhy živočichů žijících v okolí, zvláště malé druhy antilop. K lovu používají důmyslné pasti, oka a otrávené šípy. Hroty šípů namáčejí v jedu namíchaném z rostlin, kořínků a jedovatých žláz plazů. Sami mají  takový respekt  před účinky vlastnoručně vyrobeného jedu, že neudělali krok bez vhodného protijedu, bezpečně přivázaného v malém koženém váčku na těle (Josef Vágner – Arika str. 52). Jsou sběhlí jak v botanice, tak mají i znalosti a zkušenosti související s organickou chemií. Šípy vyráběli z pazourku nebo kosti, do doby než získávali železo výměnou od těch, kteří se pak paradoxně stali jejich nepřáteli. Také jsou vynikajícími lukostřelci. Sanové jsou i výbornými hledači vody, dokáží jí najít hluboko pod povrchem země, dokonce i v poušti. Nasávají ji bambusovými tyčkami do nádob z přírodního materiálu – kelabas, zhotovovaných z dýní nebo skořápek pštrosích vajec. (Dějiny jižní Afriky). Křováci málo pracují pro uspokojení svých základních potřeb v průběhu dne, většinu času odpočívají, věnují se sami sobě, kultuře a vlastní umělecké tvorbě. Vědci mají pro uvedený způsob života označení "primitivní blahobyt - primitive affluence".


Sanové žijí v malých skupinách čítajících 25 až 40 lidí. Skupina je vždy tvořena několika rodinami. Každá skupina se pohybuje na území o rozloze až tisíc kilometrů čtverečních. Toto území členové skupiny velmi dobře znají a nikdy nenarušují území jiné skupiny. Výjimkou jsou některé slavnosti, kterých se účastní vždy několik skupin. Skupina se na svém území pohybuje v blízkosti vodních napajedel. V období dešťů se vydávají i na jiné plochy svého teritoria. Přenocují pod skalními převisy, v jeskyních nebo si staví chýše z větví a trav. Nemají vůdce, rozhodnutí záleží na vůli celé skupiny včetně žen.

 

Historie

Před 25 či 40 tisíci lety předci Sanů začali osídlovat jižní, střední  a východní Afriku. Po 22 tisíc let žili jako lovci a sběrači. Pomalu však část "předků" začala chovat skot a také ovce. Této skupině lidí dnes říkáme Khoikhoiové (česky Hotentoti). Ti před 2000 lety změnili strukturu společnosti. Měli svého vůdce a složité právo. Zbylá část "předků" zůstala lovci a sběrači. Ty dnes nazýváme Sany - Křováky. Společně s Křováky přišlo do sanské společnosti i bohatství a soukromé vlastnictví. Začínalo docházet k rozšiřování náčelnictví a velitelství.

K postupné změně životních podmínek Sanů a Khoikhoiů velmi pomalu došlo asi před 1500 lety. Ze severu přicházeli malé skupiny bantusky mluvících lidí, kteří se usadili na území dnešní Botswany a mísili se s původními obyvateli.

Před 800 lety bantuské národy Batswana vstoupili a vytvořili svou vlastní zemi (stát)  na území kdysi obývaném pouze Sany a Khoikhoiy. Míšení i nadále pokračovalo a mnoho jiných Sanů se stalo sluhy Tshwanů ( Tswanové je bantuská národnost v Republice Jižní Afrika ).

Před 300 lety přišli do Jižní Afriky první Evropané. To byla pro Sany poslední rána. Holandští osadníci v době kolonizace lovili Sany jako zvěř. Kdysi velký národ byl částečně asimilován kmeny Bantu nebo zatlačen do nehostinných oblastí Jižní Afriky. Sanové již skoro na území Jižní Afriky nežijí a jejich postavení v současnosti není uspokojivé ani v okolních zemích. Hledí se na ně jako na občany "druhé kategorie", toto konstatování platí zvláště pro Botswanu a Namíbii.

Křováci poskytli množství informací pro antropologii a genetiku, ale také na postupných změnách jejich životního stylu. Podle ředitele instituce Rock Art Research Institute in South Africa Dr. Bena Smithe  nasvědčují genetické důkazy tomu, že jsou Sanové jedním z nejstarších, ne-li dokonce nejstarší národ na světě.

Mají genetické stopy, které nemá nikdo jiný na světě, a ty je řadí do kořenů rodokmenu lidské rasy ve smyslu „ jsme s nimi ve vztahu, ale nejsou s námi úzce příbuzní“. Mají jedinečné znaky, které současné lidské rasy nemají.

Křováci jsou malého vzrůstu, výška je jen okolo 145 cm, přičemž jejich trup je relativně dlouhý, zatímco končetiny jsou krátké (velmi malé jsou ruce a chodidla). Barva jejich pleti je světle žlutohnědá, mají dětský a přitom svraštělý obličej. Vrásčitost obličeje je způsobena nedostatkem vody (ve vráskách se totiž udržuje stále vlhkost, takže se nemůže vysušovat pleť) a malým výskytem podkožního tuku. Jejich vlasy jsou kudrnaté, velmi krátké a shlukují se v drobné chomáčky. Převážně chodívali nazí nebo se oblékali do kůží z ulovených zvířat.

Křováci mají ranou vyspělou kulturu, svědčí o tom archeologické údaje. Například před 1000 až 2000 lety migrovali z  regionu Botswany na jih až k masivu Waterberg. Opustili skalní malby v oblasti Lapala Wilderness a Goldriver zaznamenávající jejich život a dobu, včetně charakteristik nosorožců, slonů a různých druhů antilop.

Sanové nikdy nevyvinuli písmo, řeč obsahuje množství specifických zvuků, tzv. mlaskavek, proto se také nezachovaly téměř žádné ústní tradice. Sanština je zcela ojedinělý a zajímavý jazyk z celosvětového hlediska..

 

Umění

Mezi první náměty skalních kreseb patřily zvířata např. žirafy, pták kladivoun jako posel smrti, modrý jestřáb, rozzuřený nosorožec, velikán slon, nezničitelná kudlanka, pštros, úskočný šakal, levhart a především veškeré druhy antilop. Postupně se však začal objevovat mezi obrazy sám křovák. Náměty byly postupem času čím  dál složitější.

Sanové mají nejdéle pokračující tradiční umění na světě. Obecnými rysy jihoafrického umění Sanů jsou představy, které pronikají celým jejich životním poznáním ze všech možných oblastí. Věří, že v každé hoře, stromě či v údolí žije nějaký duch, který jim může pomoci v nesnázích nebo naopak ublížit. Za nejhlavnějšího boha považují Kaggena nebo-li Goaba, který řídí svět a věří, že ho lidé nemohou nikdy vidět a ani se nedozví, kde tento duch sídlí, to prý zná jen druh antilopy kudu, která je u Sanů posvátná.

K nejdůležitějším rituálům Sanů patří Velký tanec. V tomto tanci si Sanové navodí trans, který jim přináší energii při léčení, lovu, odstraňování společenského napětí a k přivolání deště. Při tanci vzniklo mnoho skalních maleb, jedná se o část rituálu. Šaman v transu byl důležitou spojnicí mezi světem duchů a každodenním světem, v němž lidé žijí. Během transu měl mnoho povinností, jako uzdravení nemocného, komunikace s duchovním světem, shromažďování informací a věštění a to vše bylo oficiálně oznámeno skupině prostřednictvím malby a rytiny.

Obrazy jeskynního umění nejčastěji zachycují spíše jen části tance než celé taneční scény. Při tanci má křovák taneční chřestítka a drží ocas pakoně hřívnatého nebo taneční hole. Tanec spočívá v hromadných předklonech a ohybových pohybech.

Okolo těchto tanečních kreací se pohybují  zvířata, ale nejde jen o náhodný výběr zvířat. Jsou to zvířata, která mají zvláštní nadpřirozenou sílu.Tato zvířata se pak na malbách často opakují. Přinášejí Sanům sílu a povzbuzují je. Tanečníci jsou také zobrazováni se zvířecími  kopyty, či hlavami, což znázorňuje jejich sílu.

Umění také znázorňuje jiné magické a světské představy jako dešťová zvířata, monstra a lidské duše, které se setkaly s tanečníky na svých cestách z těla ven. Umění Sanů je hluboce duchovním rituálem.

Sanské kresby také znázorňovaly historii, např. útočící černošské přistěhovalce, loupežné výpravy Sanů na dobytek, přistávání portugalských lodí a nebo anglické vojáky střílející po Sanech.

Vedle skalních maleb známe i skalní rytiny. Jejich zhotovení je daleko pracnější, obrysy i plochy zobrazovaných předmětů zvířat a lidí se totiž museli vyťukat do stěny kamene nebo skály jakousi pointilistickou technikou. Vzájemný vztah maleb a rytin není zatím jasný.

S příchodem bílých osadníku nastaly dramatické životní změny ve stylu kmene San, což bylo nejvíce viditelné v jejich umění. Dříve znázorňovali dobytek, jako je antilopa oryx, která byla symbolem dobra, ale po příchodu bílých vyhledávali symboly agresivity a zla, jako jsou dravci.

Umění se postupně vyvíjelo a to i jeho technika a tím i kvalita. Začínající malby byly monochromy, vytvořené jednou barvou, později byly používány  dvě barvy a nakonec se lze setkat i s malbami vícebarevnými. Použité pigmenty jsou oxidy železa pro barvu červenou a žlutou, oxidu manganičitého pro černou a různé sloučeniny vápníku a hořčíku pro bílou barvu. Pigmenty byly vázány  pojivem jako je bílek, rostlinná míza, krev, ale i moč. Barvy byly nanášeny mnoha způsoby, např.  pomocí ptačích per, dřevěných tyčinek nebo prsty.

Umění Sanů je významnou součástí kulturního dědictví Krugerova národního parku a stalo se postupně i lákavou nabídkou pro návštěvníky parku. 

 

Ruiny

O stopách po původních obyvatelích Krugerova parku svědčí nejenom umění Sanů, ale i ruiny osídlení, které byly v posledních desetiletích v parku odhaleny. V roce 1990 archeologický výzkumný tým objevil první důkazy pravěkého osídlení v severní části Krugerova parku. Tým prováděl výzkumy a dokumentaci kamenných ruin na Thulamele v oblasti Pafuri, které jsou staré více než 300let.

V průběhu archeologického průzkumu byly nalezeny první artefakty, které by mohly poskytnout určitý obrázek o této ne příliš známé době jihoafrické historie. Závěr výzkumu potvrdil, že kamenné ruiny byly pravděpodobně zbytky osídlení z pozdní doby železné. V této oblasti narazili výzkumníci na mnoho pozůstatků, jako jsou zlaté korálky, dřevené uhlí, korálky z pštrosích vajec, slonovinu, kovové kroužky a vřetena přeslenů. Datování pomocí radioizotopu uhlíku ukázalo, že osídlení pochází z období mezi 15.-17. stoletím.  

Království Thulamela je opředeno mnoha kuriózními příběhy. Thulamela Stone Citadela byla postavena a osídlena za účelem obrany proti útokům Arabů. Thulamela byla vysoce organizovaná horská pevnost, kde vládl král. Vrchol Thulamela Hill tvoří zděná citadela, kde byly umístěny sochy královského páru známého jako Losha.

Hroby této královské rodiny objevil archeolog Sidney Miller v roce 1996. Společně se s svým týmem přivedl na svět jedny z nejvýznamnějších archeologických objevů v Jižní Africe. Když Miller zvedl křehkou lebku panovníka, začali pršet z jeho duté čelisti zlaté korále. V tu chvíli přešel okolo objevitelského tým leopard, který se africkým jazykem Wenda nazývá ingwe. A tak Miller nazval „nalezeného“ krále jménem Ingwe. Pozůstatky vládců Ingwe  a Losha, kteří vládli na vrcholku Thulamela spolu s jejich tvrzí a artefakty pomáhají vědcům vyobrazit tehdejší život a kulturu společenství Thulamela. Po smrti krále kolem roku 1600 zůstala již Thulamela opuštěná.

Od objevení Thulamely bylo na tomto místě nalezeno mnoho fragmentů pocházejících z této civilizace, např. čínský porcelán z dynastie Ming, skleněné korálky z Indie, vyřezávané amulety ze slonoviny, které sloužily jako ochrana proti nemocem, místní vyráběné zlaté šperky aj. Zlato se v této oblasti dokonce i těžilo. Dále se zde našli speciální přístroje, jako jsou např. harpuny k lovu hrochů, nástroje na rozdělávání ohně (viz. obr.),  kopí a dokonce i obřadní gong, jehož původ dokládá,  že obchodovali se západní Afrikou.

Z výzkumu je také známo, že v Thulamele mohlo žít až kolem 2000 lidí a většina z nich byly zdatní zlatníci, jejich hlavní měnou bylo právě zlato. Zlato vyměňovali za slonovinu nebo kukuřici s obchodníky, kteří přišli ze severu od řeky Limpopo nebo  z území dnešního Mozambiku.

Tyto předměty nám přinášejí mnohé informace o životě lidí v africké divočině, ukazují nám, že tehdejší život byl neustálý boj proti nepřátelům a hladu. Ukazuje to ale také technologickou vyspělost lidského společenství s diplomatickými, kulturními a obchodními vazbami nejen na celou Afriku, ale i na Arábii a Asii. 

Na základě prvních archeologických objevů na Thulamele bylo rozhodnuto, že tajemství minulosti Krugerova parku bude nutno přiblížit veřejnosti. Díky sponzorství společnosti Foundation (naleziště zlata) byla v červenci v roce 1993 naplánována přestavba Thulamely na muzeum. Zrekonstruovaná kamenná osada byla slavnostně otevřena jako kulturní památka muzejního dědictví 24. září 1996. Toto historické městečko dnes zvyšuje turistický potenciál Krugerova parku.

Další ruiny se nacházejí v Masorini, které dnes spadají pod ochranu organizace UNESCO. Roku 1973 bylo rozhodnuto o obnově vesnice Masorini, při výkopových pracech se odhalily podlahy obydlí, na kterých se našlo mnoho pozůstatků, které nám poskytly informace o způsobu života tehdejších lidí. V této vesnici byly slévárny na železo, které bylo hlavním produktem pro obchod. Malebné Masorini Hill se nachází asi 11km od vstupní brány Phalaborwa, podél silnice směřující k Letabě. Tato obec se vyznačovala dobrou ekonomikou a nabízela různé technologie, ještě před příchodem bílých obyvatel.