Rozhovor s rangerem Jakobem Uzoutou

05.08.2015 12:33

Význam a přínos rozhovoru

 

V táboře Skukuza jsem 13.11. 2010 oslovila místního rangera Jakoba Uzoutu s tím, zda by mi poskytnul rozhovor, týkající se jeho života a především jeho práce v Krugerově parku. Předem byla připravena struktura rozhovoru s konkrétními otázkami týkajícími se činnosti Uzouta v Krugerově parku.

Rozhovor proběhl následující den 14.11. 2010 v 11:30 v již zmíněném kempu Skukuza. Odpovědi rangera byly zaznamenávány na diktafon a následně přeloženy do českého jazyka. Zde jsem se potkala s problémem a to s jazykovou bariérou, otázky i odpovědi mi pomáhal překládat a ucelovat můj táta.

Ranger byl velice ochotný a rád na veškeré otázky odpověděl. Rozhovor s místním rangerem byl velkým přínosem, jak pro mojí osobu, tak i pro závěrečnou práci. Z živého rozhovoru jsem získala mnoho zajímavých informací, které potvrdily fakta, o kterých jsem se dočetla v literatuře a o kterých také píši svojí práci. Dalo mi to ale především věrnější a osobitější obrázek o lidech, pro které je životní náplní zachování kulturního a přírodního dědictví.

Jsem přesvědčena, že rozhovor s Jakobem Uzoutou je pro cestovatele po Krugerově parku ojedinělým a velice sugestivním vyjádřením k otázkám, které každého návštěvníka zajímají. Cílem rozhovoru bylo originální a osobité podání informací pro cestovatele, kterým nestačí jen klasické cestopisy. Tento rozhovor bude v anglickém jazyce zveřejněn v časopise Kruger Times.  

 

 

Rozhovor:

 

Tazatel: Iveta Steidlová [IS]

Respondent:  [JU]

 

[IS]:  Dobrý den, mohla bych se Vás zeptat na pár otázek ohledně Vaší činnosti v parku?

[JU]: Ano, snad ale budu znát na vše odpověď.

[IS]:  Kolik let pracujete v Krugerově Národním parku?

[JU]: (chvilka přemýšlení) No, bude to už šestý rok.

[IS]: Jakou školu jste vystudoval a kdy a proč vás napadla myšlenka, že se budete živit jako ranger?

[JU]: Možnost studovat jsem bohužel neměl, pocházím z chudinské černošské čtvrti a rodina mne nemohla poskytnout peníze na vzdělání. Finanční situace mě tedy hnala do práce. Práci rangera jsem si vybral proto, že již odmala mne příroda zajímá a dalším důvodem bylo, že k vykonávání práce rangera nebylo zapotřebí mít nějaké vyšší vzdělání. Samozřejmě jsem musel ale projít mnoha specializovanými povinnými kurzy a stále se učím.

[IS]:  Kdo tyto kurzy vyžadoval a pořádal?

[JU]: Organizace SANParks a samozřejmě ve spojení s Krugerovým parkem

[IS]:  A proč jste si vybral zrovna Krugerův park?

[JU]: Na doporučení kamaráda, který již v parku pracoval přede mnou a upozornil mě na to, že KP vyhlašuje výběrové řízení na pozici rangera

[IS]:  V parku i bydlíte?

[JU]:  Ano bydlím. Mám bungalov ve Skukuze. Ušetřím za cestu, protože bydlím přímo v práci (smích).

[IS]:  Přišel jste někdy osobně do styku s pytláky?

 [JU]: S pytláky jsem se osobně setkal asi 3x, ale s jejich pastmi a nástrahami na zvířata se potkávám velmi často. V parku se také čím dál víc vyskytují bezohlední návštěvníci, 

kteří načerno rybaří.     

[IS]:  A jak probíhalo jejich zadržení a jaké dostaly postihy?

[IS]:  Zatčení probíhá stejně jako u každého jiného trestného činu. Bohužel pytláci často vyváznou jen s pokutou, ale už jsem se setkal i s odsouzením do vězení na 5 let. Zatčení probíhá v činnosti místní policie, rangerů parku a organizace SANParks.

[IS]:  Jaká je hlavní náplň Vaší práce?

[JU]: Mojí hlavní náplní práce je kontrolování všeho, co se v parku nachází. Kontroluji, zda na silnici neleží nějaké překážky jako jsou zdechliny, stromy nebo větve. Hlídám návštěvníky, zda nějak nenarušují, nepoškozují či neohrožují místní faunu a flóru. Podílím se na mnohých průzkumech, které se v parku provádí (migrace zvířat, výskyt zvířat, atd.). Snažíme se dopadnout pytláky a hledáme pasti a nástrahy. Odchytáváme zvířata pro převoz do jiných parků či rezervací.

V posledních měsících dochází v parku k úpravám a to především k silničním. Našim úkolem je zajistit ochranu pro lidi pracující na těchto opravách před divokou zvěří.

[IS]:  Staráte se o celý park nebo jen o určitou oblast?

[JU]: Až na výjimečné situace se pohybuji v oblasti kolem tábořiště Skukuza. Park je obrovská a rozsáhlá oblast a bylo by nemožné pracovat po jeho celé ploše.

[IS]:  Co je pro Vás v parku nejdůležitější?

[JU]: Nejvzácnější a nejdůležitější jsou pro mne zvířata. Mým hlavním cílem je, aby nedocházelo k nepřirozeným úhynům nějakého vzácného druhu. Nejvíce se zajímám o šelmy. Mnoho mnoho dní a nocí jsem strávil pozorováním těchto krásných zvířat. Můj velký sen do budoucna je vydat knihu s mými poznatky ze života šelem.

[IS]:  Dostal jste se v parku někdy do nějakého nebezpečí?

[JU]: Ano, mnohokrát. V nebezpečí jsem neustále, ale to je to, co mě na této napínavé práci baví, mám rád adrenalin.

Po parku se pohybuji někdy pěšky nebo na kole (viz. obr.) a to takovému lvu pak neuteču (ironický smích), ale jsem vždy ozbrojen. Za velmi nebezpečné akce považuji pátrání po pytlácích nebo záchranné akce při požárech.

                                                                                                                       Skupina rangerů při denní obhlídce parku

Nejhorší vzpomínku mám na hada mambu černou, která mě uštkla a já omdlel. Naštěstí mě našli turisté a byl jsem helikoptérou převezen na poslední

(zdůrazněno) chvíli do nemocnice.

[IS]:  Nepřemýšlel jste, že z parku po této špatné zkušenosti odejdete?

[JU]: Ne (přesvědčivě), to mě nikdy nenapadlo. Jak už jsem říkal, mám rád riskování a nebezpečí. A tato téměř smrtelná příhoda mě byla už nejmíň tisíckrát mile nahrazena. Je to nádherný pocit a pohled, když spatříte mládě lva nebo když stojíte pár metrů od sloního velikána. Srdce se mi rozbuší když stádo o tisících buffalů táhne k napajedlu nebo když na 500tiletém  stromu baobabu a promítáme si v myšlenkách jeho historii..

[IS]: A máte nějakou humornou příhodu z parku?

[JU]: No, napadá mě jedna historka, ale je humorná až teď zpětně, když jsem ji zažíval, tak vtipné mi to nepřišlo. Ze začátku kariéry rangera jsem nebyl dobrým střelcem. Potřebovali jsme uspat žirafu, která měla být převezena do parku v Keni. Ale místo toho, abych zasáhl žirafu jsem střelil slona. Slona malá dávka pro žirafu samozřejmě neuspala, ba naopak vyprovokovala ho a on se proti mně rozeběhl. Naštěstí byl střelou přece jenom poněkud omráčen a nebyl schopen tak rychlého běhu jako normálně. Sedl jsem rychle na kolo a slonovi jsem vítězoslavně ujel. Uspávání slonů nechávám od té doby raději kolegům.

[IS]: Pozorujete nějaké změny v parku za Vaší činnosti v něm?

[JU]: Evidentní změnu vidím v infrastruktuře parku, vznikají další a další silnice a silničky, které vedou čím dál hlouběji do buše. Zlepšil se management parku, došlo k jeho velkému rozšíření a také vznikl modernější bezpečnostní systém. Za negativní změnu považuji přemnožení slonů, jedná se v posledních letech o nejdiskutovanější téma v parku hned po malárii.

[IS]: Děkuji Vám za váš čas, rozhovor je pro mne velikým přínosem.

 

Na základě rozhovoru s ochotným zaměstnancem parku jsem uskutečnila ještě jedno interview a to s návštěvníky parku. Respondenty jsem vybírala tak, aby byl každý z jiné sociální vrstvy a jiné kultury. Jedni respondenti byli turisté z ČR, kteří byli v Jihoafrické republice na návštěvě u známých a na dovolené. Dalším mým odpovídajícím byla žena se svojí černošskou rodinou z Pretorie a poslední, kdo se zapojil do mého rozhovoru byla Češka žijící v JAR už 35 let. Všem třem jsem položila dopředu vypracované stejné otázky.