Řešení problémů parku - Nadměrný výskyt slonů

01.08.2015 12:10

Největší škody v Krugerově parku nezanechávají pytláci, ale sloni (viz.obr.). Sloni jsou jedním z největších problémů současného parku. Dochází k jejich přemnožení, které dopadá na vegetaci a ostatní živočichy.

                                                                                                                                                         Slon africký

Když v Africe vznikly velké národní parky, měli ochránci přírody zato, že se podařilo vyřešit záchranu slonů a  velkých kopytníků jednou provždy. Zvířata si v chráněných územích mohla být do značné míry jista životem, před pytláky je chránili strážci parku a potravy se zdálo být také všude dostatek. Záhy se však ukázalo, že to byl omyl. I ten největší park může poskytnout obživu jen omezenému počtu býložravců. Jiná situace samozřejmě byla v dobách, kdy  velká africká zvířata mohla volně putovat krajinou, táhla stovky a někdy tisíce kilometrů podle toho, kde zrovna pršelo a kde byla nejlepší nabídka potravy. Vegetace měla možnost do doby, než se stáda vrátí zregenerovat. Člověk do tohoto odvěkého cyklu zasáhl zásadním způsobem. Někdejší zelené pastviny se proměnily v pole a plantáže, ze starých zvířecích stezek se staly cesty a prašné silnice. Velcí býložravci zůstali uvězněni v zelených ostrovech chráněných území, které byly záhy obklopeny velkými plochami zemědělské půdy.V rezervacích a národních parcích slonům nehrozilo žádné zásadní nebezpečí, stáda se začala rozrůstat a s tím přišly i problémy. Sloni změnili chování. Začali obcházet vyhrazené území a devastovat stromy. Přestalo jim stačit olamovat větve a spásat listy, prostě strom vyvrátili nebo ulomili, vybrali si nejchutnější sousta a šli dál, samozřejmě aniž tušili, že se připravují o svoji vlastní obživu. Následkem toho přišly rezervace o většinu stromů a změnily se v pustou savanu. Když nebylo co pozřít, vydali se sloni na okolní obdělávané plantáže a konflikt byl na světě. Správa chráněných území se rozhodla zasáhnout. Místo toho aby zvětšila plochu rezervací nebo vytvořila koridory do dosud hospodářsky nevyužívaných oblastí, nařídila odstřel „přebytečných“ slonů.

V Krugerově parku tak vznikla moderní jatka, kde byla zvířata zabíjena, jejich kůže zpracována a maso konzervováno. Jednalo se zejména o slony a buvoly. Jatka byla umístěna v betonovém skladišti blízko Skukuzy, dokonale vybaveném jeřáby, řeznickými háky a tlakovými hadicemi na vodu. Zpracovanou kůži a konzervované maso prodávali a výtěžek byl určen pro park. Odchyt zvířat pro tuto odpornou likvidaci zvířat  na jatkách se prováděl pomocí vrtulníků. Rangeři  vrtulníkem naháněli zvěř do stád, uspávali je střelami a poté teprve zabíjeli. Význam toho, že je nejprve uspali je takový, aby se zvířecí maso, než se dostalo ke zpracování, nekazilo. Po zabití puškou byly sloni převezeny na již zmíněná jatka. Dříve rangeři zabíjeli celá stáda, až na mláďata, která putovala do zoologických zahrad  nebo jiných rezervací. Mláďata byla připoutána k mrtvím jedincům, aby neutekla. 

Likvidace slonů je v této chvíli jeden z nejvíce diskutovaných problémů se zásadní otázkou a to zda zasahovat do přírodních rezervací nějakými regulacemi či nechat přírodu, ať si poradí sama. Bohužel problém s přemnožením slonů narůstá do takové míry, že je zdaleka nereálné ponechat situaci bez lidského zásahu. V současné době žije v parku kolem 8 000 slonů, avšak optimální stav je asi 7 000. Jejich počet roste ročně asi o šest procent.

Problém přemnožených slonů se již řešil před mnoha lety v keňském parku Tsavo. Tehdy na to poukazoval jeden z nejznámějších obhájců africké přírody David Sheldrick. Nyní nejde jen o keňský park Tsavo, ani o Krugerův park, ale o veškeré přírodní rezervace v Africe.  Krugerův park s dobrou přístupností pro turisty,  je ale  místem, kde vzniká mnoho polemik na toto téma. Je to způsobeno jednak tím, že park disponuje doopravdy velikým množstvím slonů, jednak postavením  parku samotného, jelikož Krugerův park patří k jedné z nejvýznamnějších přírodních národních památek celé Afriky a soustřeďuje se na něho světová pozornost. Usilovná práce managementu parku  na ochraně přírody vychází z motta: „Záchrana volně žijících živočichů je zodpovědností všech myslících lidí. Chamtivosti a osobnímu prospěchu nesmí být dovoleno, aby decimoval, vyloupil a zničil  nenahraditelné  poklady flóry a fauny Země. Svojí existencí mají zásadní význam pro lidskou duši. ' Veškerý život je jen jeden domov a my lidé jako dominantní druh se o to musíme postarat“ (SanParks management, Pretoria, RSA).

Jak bylo již zmíněno, existují dva názory, jak se postavit k problematice množení slonů. Jeden zastává volnost přírody bez umělých regulací. Toto řešení uznával také William Sheldrick (1919-1977), nejproslulejší a nejschopnější správce divoké přírody v Africe, který působil v Keni. Naproti tomu oponenti Sheldricka byli toho názoru, že regulace počtu slonů vybíjením je nezbytná. Pokud je necháme v takovém množství přežívat, budou pustošit vegetaci a díky nim uhyne mnoho jiných zvířecích obyvatelů Krugrova parku. Množství hlasů ale  říká, že by to byl masakr zvěře nedůstojný člověka.

Je to určitý paradox, že se mnoho let honíme za pytláky a zbrojíme proti obchodu se slonovinou, přičemž v naší současnosti budou hubit zvířata samotní ochránci zvířat.  

Postupem času byl při regulaci počtu slonů přijat takový postup, aby odstřel slonů probíhal  méně drastickým způsobem.  Vybrané sloní stádo - vůdčí samice a několik generací mladších slonů s ní - bylo uspáno střelami uspávací drogy, posléze zastřeleno a mrtvoly ihned transportovány do mrazíren u Skukuzy na zpracování. Veřejnost ovšem vždy protestovala a to i poté, kdy správa národního parku změnila strategii, sloní mláďata z vybraného stáda ušetřila ortelu smrti a po uspání je rychle transportovala do jiných míst Afriky nebo zoologických zahrad ve světě.

Nátlakem veřejnosti byl odstřel slonů zastaven. Avšak zvířata jsou lovena nadále  pytláky, protože existují stále možnosti, jak se do parku dostat ilegálním způsobem. Zvláště se tak děje na severu parku, v trojúhelníku hranic tří států, tedy JAR, Zimbabwe a Mozambiku, na řece Limpopo. Je marné vysvětlovat veřejnosti, že je lépe utratit slony humánním způsobem, než je nechat postřílet pytláky, kteří dodávají slonovinu, ořezávanou pilami z ještě ne úplně mrtvých slonů, na černý trh.

Problém dorostl již do  takové míry, že se dostal až na půdu CITES. CITES je oficiálně používaná zkratka pro Úmluvu o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora).

Úmluva upravuje pravidla pro mezinárodní obchod s ohroženými druhy fauny a flóry, který je jednou z hlavních příčin vymírání stále většího počtu volně žijících druhů. Je realizována v jednotlivých členských zemích, v současné době se k této úmluvě hlásí celkem 175 členských zemí a to prostřednictvím k tomu zmocněných úřadů, tzv. výkonných, vědeckých a kontrolních orgánů.

Česká republika přistoupila k této úmluvě 25. srpna 1992 ještě jako ČSFR. V platnost u nás vstoupila 1.1.1993. Úmluva byla zakotvena v zákoně č. 114/1992 Sb. Po vstupu České republiky do Evropské unie se postupuje podle předpisů Evropského společenství, které do naší legislativy zavedl zákon č. 100/2004 Sb., jeho novela je platná od 1.1.2010.

 

Více fotografií naleznete: Fotogalerie