Požáry

05.08.2015 12:25

Požáry hrají důležitou roli ve struktuře a fungování mnoha afrických ekosystémů, zejména savan. V Krugerově parku, kde dominují právě savany, jsou požáry, jejich kontrola a řízení jedním z nejdůležitějších faktorů pro zachování biodiverzity. „Požáry pro biodiverzitu“ je výzkumný program, který  usiluje o zlepšení ekologie savany a cílem je též informovat manažery o požárech a o momentálním i vyvíjecím se stavu biodiverzity v savanách.

Savany v Krugerově parku jsou každoročně z mnoha důvodů zachvacovány požáry. Tyto požáry mají důsledky a vliv na místní půdu, vegetaci a samozřejmě i na faunu parku. Požáry se vyskytují převážně v místech, kde jsou větší dešťové srážky a to z toho důvodu, že v těchto oblastech jsou velké travnaté plochy, které v období sucha poskytují více materiálu biomasy než v oblastech, kde je po celý rok sucho a jsou vyprahlé.

Požáry vznikají jak  přírodní cestou (bleskem) či chtěným nebo nechtěným přispěním člověka. Ve většině případů jde o nedbalé zacházení s hořlavými látkami. Požár přírodní cestou vzniká především účinkem blesku, ale také tlením materiálu s následnou samovolnou pyrolýzou. Nejvíce hořlavým materiálem v savanách je listí, dřeviny vzplanou jen zřídka.

Neexistuje jeden typ ohně nebo způsob spalování, který by byl vhodný pro všechny druhy rostlin či zvířat. Některé druhy porostů vyžadují časté požáry, zatímco jiné potřebují delší čas pro růst na nespálených plochách. V Krugerově parku se požáry zapalují po celý rok a rozsah a intenzitu řídí místní požární personál. Ne všechny požáry jsou ovšem ničivé, některé rostliny a zvířata jsou velmi odolné vůči požárům. Mnohé rostliny jsou schopné  rychle dorůstat  po požáru. Většinou ale zahyne jen malé množství zvířat – oheň totiž cítí už z dálky a tak mají čas na přesunutí do jiné oblasti.

Některé druhy ptáků dokonce využívají spálené oblasti pro chov mláďat, protože vejce a mláďata jsou dobře maskovány na zčernalém povrchu. Mezi tyto ptáky patří např. běhulík velký nebo běhulík ryšavý. Volavka rusohlavá a čáp bílý vyhledávají mrtvá zvířata a požírají hmyz na spálených tělech.

Požáry vzniklé za období sucha spálí přibližně 25 % travního porostu, ale oproti tomu požáry vznikající v období velkého výskytu travin a porostů zničí až 96 % povrchu. Proto se v národních parcích  úmyslné zakládání požárů provádí v obdobích sucha, protože je šetrnější pro stromové porosty a vůbec pro půdu samotnou. Chtěné požáry výrazně urychlují koloběh živin v savanách a napomáhají regeneraci půdy, avšak mohou mít důsledky na zvyšování půdní eroze. Tyto požáry vznikají pod vedením a organizací Krugerova parku. Dopředu jsou vybrány lokality a nechá se hořet jen určité místo v parku. Rozsah veškerých požárů je satelitně mapován a také doprovázen informacemi od rangerů. Požáry jsou pečlivě sledovány a jsou vyvolány jen za příznivých podmínek, kdy se bere na zřetel síla a pohyb větru a jiné aspekty.

Oheň má zničující vliv na místní živočichy, jak v průběhu samotného požáru, tak ale i po něm. Zvířata trpí nedostatkem potravy a jsou nucena migrovat do oblastí, které jim potravu poskytují. Po vzpamatování přírody se jako první  vracejí na spáleniště zejména prase bradavičnaté a zebra. Živí se zelenými výhonky, které se objevují v poměrně krátké době po spálení suché trávy. Po větším vzrůstu travin se vracejí další býložravci, především antilopy, ale s nimi i predátoři.

 Oproti lidem mohou zvířata slyšet či cítit oheň již v době, kdy je zatím ještě od nich vzdálen velice daleko a tak mají šanci utéci. Některá drobná zvířata si pro svůj úkryt vybírají místo pod zemí, protože požár jen zřídka pronikne do větší hloubky než  5 cm.

Obětmi požárů jsou většinou plazi, obojživelníci nebo zvířata nemocná a slabá. Přesto byly zaznamenány i úhyny velkých savců jako je slon, buvol či lev. Existují ale některá zvířata, která požár vyhledávají a to zejména ptáci a zvířata, která si pochutnávají na mršinách. Jsou to zejména hyeny, které po požáru mají velkou nabídku potravy.

Velmi zajímavá je historie požárů v parku. Přinesla totiž mnoho zajímavých poznatků, které měly rozhodující význam pro přijetí integrovaného managementu požární politiky parku.

Prvními antropogenetickými uživateli požárů pro vlastní cílené potřeby byli lovci, kteří používali ohně k tomu, aby  vypudili zvěř ze svých stanovišť a  přilákali ji do svých vlastních lovišť. Kmeny Bantu a první Evropští osadníci využívali požárů pro vypálení staré suché trávy  a zajištění čerstvě narostlého krmiva pro chov dobytka. Toto období bylo z hlediska vzniku požárů zcela nekontrolovatelné. Ani v období po založení parku v r. 1926 nebyla ustavena žádná nařízení, která by měla zřetelný regulační charakter, i když S. Hamilton již přicházel s prvními nápady, jak do požární politiky zavést řád. Zdůrazňoval nutnost ustavení přírodní rovnováhy a  připomínal např. skutečnost, že vypalování staré trávy vytvoří podmínky pro čerstvou pastvu. Na druhé straně ale připomněl, že stará vysoká tráva chrání zvěř před predátory.  V průběhu února, března a dubna ovšem nadále oblast zachvacovaly  rozsáhlé požáry zakládané farmáři, kteří vlastnili právo hospodařit a chovat dobytek a ovce na pozemcích parku. Nové období lze zaznamenat až od počátku padesátých let, kdy se již v ekologii parku  začaly uplatňovat prvky managementu. Pro tyto účely byl ustaven  profesionální biolog a asistent a započalo se s dlouhodobými experimenty, jejichž cílem bylo zkoumat vliv ročního období a frekvence požárů na vegetaci. Byl zaveden tzv. cirkulační program požárů, kdy se podle předepsaného časového harmonogramu zakládaly uměle požáry na předem vyhrazených plochách o rozloze kolem 4000 ha. Výsledky těchto experimentů byly postupně kriticky hodnoceny, vyplynuly z nich další dílčí projekty a vědecké publikace, které sloužily pro další vývoj požárního managementu v parku. Po 40 letech těchto experimentů byla v r. 1993 parkem přijata nová, tzv. „přirozená“ požární politika. Spočívala v tom, že požáry vzniklé bleskem, tedy přirozenou cestou, budou také ponechány přirozenému vývoji, zatímco požáry vzniklé z jiných důvodů budou potlačovány. Nekontrolovatelnému šíření bleskem vzniklých požárů mělo zabránit budování cest nebo jiných umělých překážek. Po deseti letech tohoto programu se ukázalo, že tento přístup nesplnil cíle, protože ho nebylo možno využít jako modelu pro seriozní požární management. Zárodky požárů byly obtížně vyhodnotitelné, protože se na nich velkou měrou podílelo  množství ilegálních migrantů do parku. Kritizována byla nepružnost systému, jenž nebral ohled na možnou variabilitu lokálních klimatických změn a dále to, že ustavení požární manažeři neměli možnost rozhodovat o požárech přímo na místě podle momentálních okolností.  Situace si vyžádala celkové přehodnocení požárního managamentu, ze kterého v r. 2002 vzešel nový systém požární politiky, nazvaný Integrovaný požární management. Ten rozděluje park na jednotlivé sledované oblasti, předepisuje systém vypalování i limity ploch, zohledňuje přirozené i „imigrační“ požáry a jejich kontrolu, dává větší možnost rozhodování lokálním manažerům atd. Co je však mimořádně důležité, že základním cílem této požární politiky je zachovat biodiverzitu parku a tedy zabránit katastrofálním umělým požárům a mít rovněž pod kontrolou požáry vzniklé bleskem. Bohužel, někdy i nový požární management není schopen zabránit katastrofě.

Příkladem z poslední doby je zničující požár v roce 2007 v oblasti tábora Pretoriuskop. V důsledku silného větru se vzniklý oheň vymknul kontrole a i přes velké úsilí hasičů nebyl včas lokalizován. 19 lidí přišlo o život, 15 z nich pocházelo z okolních vesnic, byly najati parkem na sekání trávy. Čtyři oběti, které podlehli požáru byli místní rangeři. Naštěstí nedošlo ke zničení a ohrožení jiných táborů, ale zemřelo zde i mnoho zvířat, z toho např.4 sloni.

Předseda organizace SANParks zahájil oficiální vyšetřování okolností, za kterých oheň vznikl, ale do nynější doby nejsou výsledky zveřejněny. SANParks s Ministerstvem pro záležitosti životního prostředí a cestovního ruchu vyhlásily nadační fond pro rodiny, které ztratily díky požáru své blízké.

Studium ekosystému Krugerova parku ve vztahu k požárům nadále pokračuje a přínosné je, že je již založeno na čistě vědeckém přístupu. Problematikou ekosystému savan v parku se v minulých letech zabývalo, nebo se v současné době zabývá již několik výzkumných kolektivů, a to jak z jihoafrických univerzit, tak např. z USA. Kupříkladu důležitou součástí  požárního managementu je mapování požárů. Tradiční mapování bylo v Krugrově parku založeno na zprávách od rangerů a údaje byly zaznamenávány do topografických map. V poslední době byla ve spolupráci s USA zavedena moderní metoda využívající spektroradiometru. Jedná se o mikroprocesory řízený přístroj pro měření charakteristik světelného zdroje. NASA Goddard Space Flight Center  spolu s University of Maryland poskytuje na základě měření systémem MODIS (Moderate Resolution Imaging Spectroradiometer) v Krugrově parku dvakrát denně informace o výskytu požárů. V mapě Krugerova parku jsou automaticky zviditelňovány oblasti, které jsou vypáleny a které nikoliv. Tento vyhodnocovací proces je zahajován na  začátku sezóny požárů, tj. v červnu a pokračuje až do listopadu. Informace jsou neocenitelné pro manažery KNP, protože umožňují snadný a přesný výpočet frekvence a množství spálené plochy. 

Hlavní představitelkou ochrany proti požárům v Krugerově parku je ekoložka Navashni Govender. Govender je i zastánkyní uměle vytvořených požárů, protože jsou nezbytné pro udržení zdravého ekosystému.

Již na vysoké škole zoologické se Govender vydala na exkurze do přírodních rezervací v Jihoafrické republice a zde poznala, že její život se bude ubírat tímto směrem. Stala se tak  ochránkyní přírody v Krugerově parku a nyní je manažerkou v oblasti ekologie a bio-geochemie. Tato žena má více energie a síly, než sám „splašený oheň“, jehož výzkumu věnuje svoje  celoživotní úsilí. Navashni je také  jedním z hlavních řešitelů  pětiletého výzkumného projektu s názvem SavFIRE (Výzkumný experiment o požárech v savanách). Tento projekt vznikl pod vedením organizace SANParks. Projekt je zaměřen na výzkum vlivů, které mají za příčinu vznícení požáru a na biologickou rozmanitost. Hlavním cílem je hledání podmínek, za kterých dochází v parku k iniciaci požáru.

Závěrem k  tématu požárů lze konstatovat, že KNP, vzhledem ke svým dlouholetým programům a zkušenostem, má celosvětově vedoucí postavení ve výzkumu vlivu požárů na ekosystém a udržení biodiversity chráněných oblastí  savan.