Období od odchodu S. Hamiltona z parku do konce 20. století

04.08.2015 16:22

Od roku 1946, kdy po 44 letech S. Hamilton odešel do penze  a opustil park, provázely park různé události, příjemné i nepříjemné. Např. strategie programového střílení predátorů s cílem zvětšit stáda býložravců byla v r. 1947 zastavena. V roce 1950 byla založena výzkumná jednotka s prvním vědeckým pracovníkem parku, biologem Dr. T.G. Nelem. Od té doby se v řízení parku začaly uplatňovat vědecké poznatky a metody. Do historie parku nepříznivě zasáhlo politické období tzv. apartheidu trvající od r. 1948 do r. 1994. Na základě rasově separačních zákonů z r. 1950 a 1953 nesměli lidé černé rasy navštěvovat jihoafrické parky. 

V roce 1954 započala dlouhá série experimentů s vypalováním stepí s cílem zajistit vhodnější podmínky pro pastvu zvěře (růst čerstvých porostů). Jedná se o nejdelší experimenty tohoto druhu ve světě. V roce 1958 se začal vydávat vědecký časopis Koedoe, věnovaný problematice národních parků (Koedoe znamená v afrikánské řeči Kudu, jednu z největších a nejznámějších antilop). V roce 1960 byly zavedeny v ubytovacích zařízeních sítě proti moskytům, během 60. let byl povolen prodej alkoholických nápojů v restauracích parku. První kompletní sčítání zvěře bylo provedeno v r. 1967 v případě slonů. V tomto roce se v parku vyskytovalo 6 600 slonů, což byl neuvěřitelný nárůst od r. 1905, kdy bylo pozorováno okolo 10 jednotlivců. Byl zahájen program redukce sloní populace. Rozhodnutím tehdejší vlády apartheidu byli poslední původní obyvatelé parku z kmene Makuleke, obývající nejsevernější oblast parku zvanou Pafuri, vysídleni v r. 1969. 

Desetiletí mezi roky 1970 a 1980 je charakterizováno heslem „vodu pro zvěř“. V té době bylo vybudováno mnoho umělých napajedel a byla vybudována betonová přehrada na řece Letaba, situovaná východně od dnešního kempu Letaba. Zajímavostí je, že stavba přehrady byla financována známým americkým podnikatelem Charlesem Engelhardem, který rovněž investoval do podnikání v Jižní Africe a spolupracoval s jihoafrickým obchodním magnátem Harry Oppenheimerem v důlním průmyslu. Přehrada na Letabě nese jeho jméno. U Krugerovy brány do parku byla v roce 1975 postavena velká kamenná busta Paula Krugera (viz. obr.) od proslulého jihoafrického sochaře Coerta Steynberga (1905-1982). 

                                          Kamenná busta Paula Krugera od Coerta Steynberga

Oplocení parku bylo v roce 1976 dokončeno také ze strany Mozambiku, čímž se Krugerův park stal plně uzavřeným chráněným územím. Letecké monitorování populace velkých savců započalo v r. 1978. Rok předtím, v roce 1977 postihl park cyklon Emily, který zničil severní oblasti parku, v r. 1984 přišly další dva cyklony Demoina a Imboa, které park vážně poničily a způsobily rozsáhlé záplavy. Léta 80. a 90. přinesla naproti tomu i řadu pro park přínosných akcí, jmenujme alespoň některé z nich. Byl postaven moderní kemp Berg-en-dal v jižní části parku (1984) s konferenčním centrem, který se architekturou svých ubytovacích jednotek zcela odlišuje od dosavadního stavebního stylu kempů. V r. 1988 byla postavena největší betonová přehrada parku na řece Timbavati, pojmenovaná po ministru půdy a pozemků Piet Groblerovi, který se v roce 1926 zasloužil o schválení zákona č. 56 o národních parcích. V roce 1987 byl zahájen speciální výzkumný program zaměřený na čistotu říčních vod přitékajících do parku. Program hrál významnou roli v managementu parku a spoluvytvářel národní zákon o vodách, který byl vyhlášen o rok později. Vzhledem k rostoucímu pytláctví byl v r. 1989 vydán zákaz mezinárodního obchodu se slonovinou. Moratorium na kontrolovaný odstřel slonů bylo zavedeno v r. 1994.   Severní území Pafuri o rozloze 20000 ha bylo dáno k dispozici zpět kmenu Makuleke s tím, že pozemky budou využívat jako soukromé osoby pro účely parku na základě koncesí (zejména pro turistiku, např. ubytovací zařízení apod.). 

V roce 1997 bylo v kempu Letaba založeno neobyčejně zajímavé muzeum slonů, sponzorováno bylo důlní společností na zlato Gold Fields. Exponátem jsou i kly nejznámějšího slona Krugerova parku Shawu, jednoho z velkolepé sedmičky („Magnificent Seven“) slonů Krugerova parku. Jeho bronzová socha stojí v životní velikosti před palácem Lost City v zábavním centru Sun City západně od hlavního města Pretoria. Prvním černošským ředitelem Krugerova parku se v roce 1998 stal Dr. David Mabunda, v současné době zastává funkci ředitele jihoafrických národních parků (SANParks).