Muzea Krugerova parku

05.08.2015 11:40

Krugerův park je specifický i tím, že má zřízena vlastní muzea. Návštěvníkům  předkládají zajímavou dokumentaci o historii parku, technickém a organizačním vývoji parku, aktivitách pracovníků parku i životě zvířat. Muzea parku mají význam i pro vědecké studium v oblasti zachování přírody a jeho managementu.

 

Muzeum železnice

Roku 1923 byla V KNP dobudována železnice, první jízdy směřovaly do Lowveldu. Před stavbou železnice bylo ovšem nutné postavit most přes řeku Sabie. Most byl slavnostně otevřen dne 25. října 1912. Vznikla tak jedna z nejdražších železnic té doby o délce 80km, která vedla z města Komatipoort do města Tzaneen. Trať se nazývala Selati.
Na lince podél trasy Selati postupně docházelo k zemědělskému a průmyslovému rozvoji. V důsledku toho se však počet usmrcených zvířat na tratích vlaku dramaticky zvýšil. Proto bylo rozhodnuto radou národních parků a dalšími vládními resorty o přesměrování linky mimo park a to podél jeho západní hranice. Ochrana přírody byla již tehdy považována za důležitější, než zachování původní trasy železnice. Poslední vlak na původní lince Selati jel v roce 1972 a byl tažen lokomotivou číslo 3638 (viz.obr.), která nyní sídlí v Krugerově parku jako součást místní restaurace s muzeem.

                                      Lokomotiva číslo 3638

Je nutno poznamenat, že železniční doprava sloužící k rekreaci a cestování do Kruger parku se stala roku 1924 velice populární. Turisté mohli pozorovat krásy divočiny z pohodlného vlaku (viz.obr.).

                                                                          Interiér dobového vlaku

Měli velmi pěkný  výhled do krajiny bohaté na rozmanité druhy zvířat. Lidé ve vlaku i přenocovali a to na Sabie Bridge, v dnešní Skukuze. Cesta byla velmi romantická, vlak byl vždy doprovázen rangerem a tak turisté mohli vystoupit z vlaku, sedět ve večerních hodinách u táboráku a poslouchat příhody ze života v divočině. Ranger byl vybaven nožem, aby mohl posádku vlaku bránit před napadením lvem a nebo před známými pytláky, kteří se do vlaku často dobývali. Lidé ve vlaku usínali za poetických zvuků žab, sov, hmyzu, lvího řevu a zejména hyen, jejichž „smích“ byl slyšet z dálky.

Do dnešních dob je v parku umístěna původní lokomotiva, která slouží jako bar pro místní restauraci. Restaurace současně plní funkci muzea, můžeme v ní vidět tehdejší nástupiště i s původními nápisy a již zmíněnou lokomotivu, historické Selati vagóny, fotografie a plakáty z dob, kdy ještě železnice fungovala, uniformy strojvedoucích i samotné vlakové nádraží.

Bohužel v noci 12. ledna 1995 vypukl v železničním muzeu  požár a byly zničeny jídelní vozy.

 

Muzeum Letaba

Muzeum v Letabě se týká především slonů a podle toho se tak nazývá Elephant Letaba Hall. Sídlí v severní části parku zhruba 50 km od vstupní brány Phalaborwa. Jsou zde k vidění sloní kly několika velkých samců, kteří v parku zemřeli. Nazýváni jsou přízviskem „sedm statečných“. Po jejich smrti bylo ihned rozhodnuto o shromáždění jejich klů a lebek. Ohlasy a reakce veřejnosti byly ohromující, když vešlo ve známost, že dojde k výstavě těchto unikátů. V muzeu je umístěna i expozice o pytláctví, o ilegálním obchodu se slonovinou, o biologii a geomorfologii, ale jsou zde dokumentovány i zvyky slonů. Muzeum komplexně vypovídá o sloní evoluci, biologii, chování, ekologii a zahrnuje i výsledky vědeckého výzkumu.

V muzeu jsou také vystaveny lebky a kostry slonů (viz.obr.) a jiných zvířat, jako jsou opice, žirafy, krokodýli, impaly a další.

                                                                                   Lebka slona afrického

Jsou zde rovněž umístěny výstražné cedule a doporučení, jak se má člověk chovat při napadení slonem. Muzeum slouží jednak jako doklad o zachování impozantních známých sloních klů, ukazuje nám historii a vývoj pytláctví, ale také představuje veřejnosti interaktivním způsobem život slonů a ostatních zvířecích obyvatel parku.

Muzeum je ale především  proslaveno již zmíněnými legendárními kly sedmi statečných slonů. Tito proslulí sloni Krugerova parku se nazývají Mafunyane, Shingwedzi, Tombaku, Joao, Dzombo, Ndlulamithi a Shawu.

Každý slon má v muzeu několik svých vyobrazení, jsou tam k vidění jejich kly a stručný popis jejich života. Tito sloni jsou natolik vryti do historie parku, že stojí za to se o nich zmínit více dopodrobna. Sbírka je světovým unikátem. Kly jsou přístupny veřejnosti a slouží jako doklad památkové péče díky Dr.U. de V. Pienaara. Tento člověk je také autorem jejich pojmenování a zavedl pro ně i kolektivní jméno „sedm statečných“. Podpora projektu Elephant Hall byla zahájena v roce 1980. Umělecké ztvárnění slonů realizoval  známý umělec, ilustrátor a malíř volně žijících zvířat Paul Bosman, články o životě slonů publikoval výzkumný pracovník Dr. Anthon Hall-Martin.  

Jeden ze sedmi statečných byl Dzombo (1935 – 1985)

Název Dzombo je odvozen od místa, kde byl slon zabit a to v blízkosti napajedla Dzombyane v dešti kulek ze zbraně typu AK47. Byl to pouze jeden ze sedmi statečných sloních samců, který byl zabit pytláky. Rangeři, bohužel už pozdě vylekali pytláky a ty při běhu upustili trofeje. Dzombo se za svůj život pohyboval v Tsendze, Letabě a u řeky Shingwedzi. Jeho kly, které jsou vystaveny v muzeu v Letabě měří 237 cm, váží 56,8 kg a jejich obvod je 50 cm. Je zajímavé, že sloní kly mají u jednoho jedince obvykle rozdílnou délku, u Dzomba je ale rozdíl jen asi 1cm.

Druhý statečný je Mafunyane (objeven 16. listopadu roku 1983)

Toto jméno slona vzniklo podle bývalého místního rangera, který byl známý pro svojí prchlivost a podrážděnost a také byl nespolečenský a takový byl i Mafunyane. Jeho hlavním teritoriem byl potok Bububu. Od ostatních slonů se zřetelně odlišoval tím, že jeden z jeho prstů na levé zadní noze byl vychýlen na stranu. Tento slon patří k nejznámějšímu samci ze sedmi statečných a to i přesto, že byl prchlivý a spíše než u silnice se držel v buši a tudíž nebyl často ke spatření. Délka jeho klů dosahovala délky 251 cm, obvodu 50 cm a hmotnosti 55,1 kg .

Mafunyane měl být 8. června 1983 přemístěn. V průběhu akce, ale upadl a při snaze se zvednout se mu zabořily oba kly do země. Při vyprošťování si však oba kly ulomil. Poté nastoupil tým, který se ho pokoušel naložit do nakladače. Slon se ale najednou zvedl a utekl do husté buše. Jeho pozůstatky byly nalezeny 16. listopadu 1983 v blízkosti řeky Tari, to byl již mrvý asi 3 týdny.

 

Mafunyane (Carcass discovered 16th November 1983) Shingwedzi (1934 – 1981)

Tento slon byl známý jako klidný samec ze severu. Pojmenování Shingwedzi je odvozeno od názvu řeky a tábora, kde strávil poslední roky svého života. Shinqwedzi znamená železná ruda, které právě bylo hojně v této oblasti.

Tento sloní samec byl nalezen mrtev v lednu 1981 v blízkosti tábora Shingwedzi a pitva prokázala, že zemřel přirozenou smrtí. Stáří se prokazuje pomocí analýzy chrupu.  Jeho kly dosahují délky 250 cm, obvodu 47,5 cm a 47,2 kg hmotnosti. 

 

Kambaku (1930 – 1985)

Kambaku je označení pro starého slona. Byl samotářský a k vidění byl vždy jen sám. Jeho hlavním odlišujícím znakem bylo ucho, ve kterém měl kulatý otvor a ve stáří neměl chlupy na ocase. Vyskytoval se převážně v oblastech Satara a v okolí Crocodile Bridge. Tento 55 starý slon byl poraněn rangerem Lynn van Rooyenem, který ho chtěl vyplašit před nájezdem do cukrové třtiny v polích sousedících s Crocodile River mimo park. Bohužel ho ale trefil do nohy. Rána byla ošklivá s slonovi hrozila smrt. Ranger byl nucen mu dát milosrdný výstřel. Kambaku měl kly dlouhé 259 cm s obvodem 51 cm a o hmotnosti 63,2 kg.

 

Joao (datum narození není známo)

Pojmenování dostal podle legendárního patriarchy křesťanství a krále Johna Prestera. Velikou část života strávil v oblasti jižně od řeky Shingwedzi, ale také byl k vidění v Mopani. Joao byl samec velkého vzrůstu s kly o délce 271 cm, 70 kg hmotnosti  a obvodu 55 cm. Roku 1982 byl zraněn pytláky, naštěstí zranění nebylo smrtelné díky záchraně místních veterinářů, kteří mu ránu vyčistili a naordinovali mu antibiotika. Roku 1984 Joao přišel o své kly, pravděpodobně v boji s jiným samcem. Tyto kly se však nikdy nenašly a tak je jediným ze sedmi statečných, jehož kly v muzeu chybí.

 

Shawu (1922- 1982 )

Shawu byl majitelem nejspšíš nejdelších klů (viz. obr.), které byly v jižní Africe zaregistrovány. Tyto obrovské kly o délce 317 cm a obvodu 45 cm váží přes 50 kg.

 

                                                                            Kly slona Shawu

Jméno dostal od Anthona Halla Martina a je názvem jedné oblasti v Krugerově parku, ve které tento samec strávil velkou část svého života. Shawu byl náruživý cestovatel, měl velký radius svého pohybu. Nacházel se v oblasti Mopani, Letaba, Shingwedzi a Lebombo Hills. Díky jeho obrovským klům byl stále v pravidelných intervalech  sledován místními rangeremi a chráněn před pytláky.

Ke konci života onemocněl a byla mu proto nainstalována vysílačka, která kontrovala jeho stav a pohyb. Zemřel stářím v 60 ti letech svého života v říjnu 1982.

 

Ndlulamithi (1927 – 1985)

Pro svojí velkou výšku 345 cm dostal jméno Ndlulamithi, což znamená vyšší než stromy. Od ostatních samců se odlišoval speciálním zakřivením klů, tyto kly o hmotnosti  64,6 kg mají délku 287 cm a obvod 48,5 cm. Jednalo se o slona agresivního, který byl zřídka viděn. Pozorován byl jen občas u řeky Phongol. Zemřel přirozenou smrtí v oblasti Shangon.

 

Pozn.:  Údaje o rozměrových a hmotnostních parametrech jsou udávány jen pro informativní srovnání a přísluší jen jednomu klu.

Sedm sloních samců, které se kdysi toulali po savanách Krugeru jsou již minulostí, ale paměti na ně žijí dál, sedm statečných inspirovalo mnoho malířů, spisovatelů a umělců, kteří zachytili jejich nezkrotného ducha pro další generace.

 

Muzeum Skukuza

Skukuza leží na jižním břehu řeky Sabie. Je to největší kemp v parku a nachází se v něm Stevenson-Hamilton Memorial Museum, knihovna a památník Hamiltona. Ale je tu také nejstarší chata, která teď slouží jako minimuzeum Wac Campell (viz.obr.). V Memorial muzeu je umístěno mnoho zajímavých artefaktů, mezi které patří dobře známý nůž rangera Harryho Wolhutera, který jím zabil lva, aby si zachránil život.

                                                                                                                             Muzeum Wac Campbell

V Memorial muzeu můžeme vidět dobové fotografie a životopisy místních rangerů

a lidí, kteří v parku působili,  dále historické nástroje, které sloužily k lovu zvěře, fotografie a osobní věci. Hamiltona a jeho ženy a talíře zdobené zvířecími motivy. Tyto talíře jsou pamětními výrobky jižní Afriky. První sada jihoafrických talířů byla vyrobena v roce 1935. Byla tvořena 10 talíři, na šesti z nich byla zobrazena zvířata, na čtyřech pak bojovníci z kmene Zulu a africké ženy.

V roce 1950 se řada rozšířila, ale již s originálními kresbami od Hildy Stevenson-Hamiltonové.

V muzeu jsou umístěny vitríny, které se věnují významným lidem, kteří působili nebo ovlivnili Krugerův park. Nalezneme zde např. Joaa Albasina, pocházejícího z Portugalska, který obchodoval s otroky a byl lovcem slonů. Roku 1845 založil obchodní stanici na Kraal Magashula (nyní známé pod názvem Albasiniho zřícenina), pozůstatky obchodních cest můžeme vidět v parku u Phabeni Gate. Tento profesionální lovec zabíjel zvířata pouze kvůli klům a rohům jako materiálu, ne jako ostatní lovci pro trofeje či pro maso.

Připomenout si zde můžeme Pieta Groblera, jednoho ze tří již zmíněných mužů, kteří se zasloužili o založení parku. Jedná se o jeho dobové fotografie, životopis a některé jeho osobní věci. Dále jsou zde exponáty připomínající bývalého ministra Patricka Duncana nebo Richarda Kelsey Lovedaye, za jejichž podpory byla v roce 26. března 1898 otevřena zvířecí rezervace Sabie.

 

V Hamiltonově knihovně je umístěná bronzová socha zobrazující Hamiltona (viz.obr.), sbírka  ekologicky orientovaných knih, obrazy a memorabilia.

                                                                              Socha z bronzu James Hamilton

V táboře Skukuza se nachází také minimuzeum Wac Campbell. Je to chata číslo S1, nejstarší z chat, které byly ve Skukuze postaveny.

Tato chata byla restaurována a můžeme si v ní prohlédnout originální artefakty. V roce 1929 Campbell, jeden ze zakládajících členů rady národních parků přispěl na výstavbu chaty 150 librami. Chata byla postavena podle návrhu stavebního inženýra z Ameriky Paula Selbyho, který se zasloužil o mnoho účelových staveb v řadě parků po celém světě. Chata byla bez oken, měla větrací otvor mezi zdí a střechou. Podlaha je betonová a střecha z došek. Muzeum je ve skutečnosti jen malá chata s koupelnou vybavenou vestavěným umyvadlem a vanou. Původní postele pochází z roku 1930. Vyrobeny byly ze dřeva a kůže pakoně.

Vedle muzea WA Campbella stojí původní červená benzínová pumpa Pegasus a také nejmenší stavba v parku používaná v minulosti jako skladiště (viz.obr.)

                                    Nejmenší stavba parku