Horniny a podloží

04.08.2015 16:45

Krugerův národní park se nachází na různých druzích  hornin nebo podložích. Druh podloží je důležitý např. pro vsakování srážek. Málo návštěvníků má v tomto směru alespoň základní informace.

 

Žula – je to vyvřelá hlubinná hornina se zrnitou strukturou, složená převážně ze živce, křemene a slídy. Žula často vytváří rozsáhlejší masivy, které se vyskytují i v Krugerově parku v jeho kopcovitých částech na jihu a jihozápadě.

 

Čedič – hornina sopečného původu šedé až černé barvy. Obsahuje obvykle větší krystalky, tzv. vyrostlice některých nerostů, např. plagioglasu (sodnovápenaté horninotvorné nerosty, zvané živce) rozložených v jemně krystalické nebo skelné základní hmotě vyvřeliny.

 

Gabro – zásaditá hlubinná vyvřelina složená z plagioklasu a některých dalších tmavých minerálů.

 

Ecca – tmavě zabarvená jihoafrická vrstevnatá hornina (druh břidlice). Je bohatá na uhlík, protože v původních sedimentech, ze kterých tato hornina vznikala, se vyskytovalo velké množství vegetace.

 

Rhyolit – vulkanická hornina s obsahem asi 70% křemene. Dále obsahuje i plagioklas.

 

Ve velkých plochách se dále v parku nalézají  klastické (úlomkovité) horniny, jako jsou písky různé zrnitosti a naplaveniny z hornatých a kopcovitých oblastí  území dnešního parku.

 

Existence různých druhů hornin a jejich vlastnosti měly značný význam pro vývoj vegetačních pásem v oblasti parku. Podrobnější popis vzájemných vztahů mezi podložím a charakterem jednotlivých ekozón parku vyžaduje hlubší studii, což je mimo rámec této práce. Nicméně některé souvislosti jsou uvedeny v následující kapitole.

 

Většinu parku tvoří plochá až mírně zvlněná krajina. Na východě podél hranice s Mozambikem s vypíná pohoří Lebombo Mountains. Od západu na východ protékají parkem velké řeky, například Lataba, Olifants, Timbavati a Sabie.

 

Více fotografií naleznete: Fotogalerie