Dopis od maminky

05.08.2015 16:15

Ahoj Ivetko,

zdravím Tě od rovníku. Tak jsme zdárně dorazili do Akkry a hned jsme se vydali  na nákupy do velkého supermarketu a nakoupili  nějaké maso, kuře a ryby a zásoby na delší dobu. Pár příkladů cen (kyselé okurky 100,- Kč/1 sklenice; 1 pórek – 82,- Kč, 1 kg cukru 46,- Kč, 1 kg hladké mouky – 65,- Kč.)

Pokud se týče jakéhokoliv cestování, tak využíváme převážně tzv. trotro, něco jako mikrobusy. V JARu trotra také jezdily, a myslím, že tam byly  určitě kvalitnější a ne v takovém stavu, jako jsou tady, a přesto s nimi jezdili pouze černoši. Jinak tady můžeš využít i taxi, ale jezdi na nákup taxíkem.

Měli jsme už také příležitost navštívit místní tržiště. Už jsem navštívila tržiště leckde, minule v Bruselu jsme byli na arabským, a to mě přišlo do této doby největší. Ale tržiště v Makola market (podívej se v googlu, je tam pár fotek) bylo zatím největší. Kousek od tržiště dojdeš k moři. K moři se však dostaneš velkým prodíráním se mezi černošskými obydlími, černochy samotnými a loďkami, které tam vyrábějí. Mezi tím je opět spousta odpadků. Tady v Ghaně se v obchodech absolutně nešetří s igelitovými pytli. Koupíš 10 věcí a dostaneš 20 tašek. Bohužel ty pytle jsou poházené všude. Mimo jiné, pochopitelně.

Cestu jsme absolvovali taxíkem, když nejezdí trotro, tak taxi je spolehlivé, jezdí jich spousta a můžeš smlouvat. V neděli jsme jeli opět trotrem, i když cestování jsem Ti už popisovala, tak když si na to zvykneš, není to až taková hrůza. Navíc jezdí jeden za druhým a i když ne každý jede na místo, kam Ty potřebuješ, tak nečekáš vůbec dlouho. Navíc řidič s tím jede, jak už jsem také minule zmínila, jak o závod, on zná cestu, ví, kde je jaká díra, to bys autem nezvládla. Tady ne. Už jsme úplně zahnali myšlenku, že bychom tady řídili. Nebo si dokonce pořizovali vlastní auto. V každém trotru je řidič a tzv. nahaněč přepravujících. Když přijíždí k tzv. stanici, kde nabírá osoby, otevře dveře, ono mu to nedá velkou práci, protože se téměř nedají zavřít, a vyvolává jako na pouti, např. Labadi, Labadi, Labadi, tou svoji černoštinou. Labadi je konkrétně rezort u moře. Tam jsme se tedy vypravili v tu neděli. Můžeš si to také vyhledat na internetu, jen si zadej Labadi beach hotel. Ale tím se nenech unést.

Naším cílem bylo ovšem projít se po pobřeží. Tentokrát to nevypadalo až tak hrozně, žádná černošská obydlí tam nebyla, tudíž ani velký nepořádek. Pláž je písčitá, ovšem velké vlny a myslím, že bych se v moři asi nevykoupala. Neměla jsem to zatím ani v úmyslu, ale potom, co jsem pak viděla, jsem si uvědomila, že se tady asi vůbec koupat nebudu. Byli jsme svědky velkého výlovu ryb. Rybáři mají připravenu ohromnou síť, kterou natáhnou do moře, a nevím přesně po jaké době mají naloveno, protože jsme byli vlastně až u konečné operace. Akce se zúčastňují nejen rybáři, ale i spousta žen, dětí. Síť táhnou na dvou lanech. Když je síť na břehu, pustí se černoši do třídění. V síti pochopitelně nejsou jen ryby, ale boty, hadry, sklo, plasty a všechny další odpady. Mimo jiné i hadi. Nevíme proč, ale ty jediné černoši zřejmě nejedí, naopak se jich děsí a ty nejodvážnější vezmou nějaký papír, či hadr, chytnou hada a mrsknout ho znova do moře. Ostatní mořské potvory zřejmě všechny zkonzumují. Tento akt však není tím posledním. Jak uvidíš z obrázku, největší úlovky jsou v hlavní svázané síti. Byli jsme u výlovu asi hodinu, kdy došlo i na paběrkování po třídění. Ale k hlavnímu třídění té svázané sítě nedošlo. Zřejmě je to pak velký obřad, zřejmě to nemůže dělat každý, určitě tam panuje jakási hierarchie a zřejmě čekali na nějakého šéfa, který si vezme největší úlovky a pak až ostatní mohou pokračovat.

 

Moc zdraví a vzpomíná

mamka