Doba osidlování území

04.08.2015 16:16

Za začátky novodobější historie lze považovat rok 1845, kdy na území parku přišel Portugalec Joao Albasini, první bílý osadník a v místě dnešní brány do parku Phabeni  (10 km od města Hazyview) založil obchodní stanici (dnes je toto historické místo známo pod názvem Albasini Ruins). První běloch, který  ještě před tím vkročil na území parku byl Louis Trichardt v r. 1836, kdy začala vlna osídlování, tzv. Great Trek. V té době Trichardt se svojí skupinou táhl na vozech s volskými potahy směrem k Mozambiku. Většina lidí z jeho skupiny ale během cesty podlehla malárii.

 

Významným datem z hlediska ochrany přírody se stal rok 1898, kdy jižní část dnešního parku (Sabie) prezident Paul Kruger prohlásil za státní zvířecí rezervaci.Území rezervace se rozprostíralo mezi řekami Crocodile na jihu a Sabie na severu a na západě řekou Nsikazi, na východě pak hranicí Mozambiku. Tyto slibné začátky doslova deklasovala válka mezi Angličany a Jižní Afrikou (tzv. anglo- búrská válka)  v letech 1899 – 1902, kdy ochranný statut území zcela padl. Na konci búrské války bylo území znovu prohlášeno za chráněné.

 

Klíčovou osobností v tomto historickém období parku se stal James – Stevenson Hamilton, který se zasloužil o výrazné rozšíření chráněného území budoucího parku. Hned na konci války, ještě v roce 1902, byl ustaven správcem rezervace. V roce 1903 byla založena přírodní rezervace Sabie, oproti původnímu území rozšířená jak na západ, tak na sever. Na severním území pak byla mezi řekami Letaba a Limpopo založena další rezervace Shingwedzi, hraničící se Sabie jen úzkým pruhem území. Rovněž v r. 1903 byl bývalý člen proslulého Steinackerova jízdního regimentu Harry Wolhuter (bojoval v burské válce na straně Angličanů) ustaven  prvním rangerem  parku. S tímto jménem a rokem 1904 se váže jeden z nejznámějších kuriózních příběhů v historii parku. Wolhuter byl při jízdě na koni po cestě zvané Lindanda (dnešní silnice S 35) krátce po soumraku napaden dvěma lvy. Jedním z nich pak byl asi 100 m vláčen směrem do buše. Rangerovi, který byl již  téměř v bezvědomí, se ještě podařilo vytáhnout z pouzdra  nůž, kterým lva smrtelně bodl. Wolhuter se poté na poslední chvíli vyšplhal na strom, když se  na něho již začal vrhat druhý lev. Wolhutera zachránil  nakonec jeho pes, který nepřetržitě štěkal, čímž lva odradil. Zraněný Wolhuter byl nalezen svými asistenty, dopraven do kempu a poté vlakem do nemocnice v Barbertonu, kde si pobyl několik týdnů a uzdravil se. Nůž i kožešina lva jsou vystaveny v Hamiltonově knihovně ve Skukuze (viz. obr. autorka článku při studiu detailů této příhody v Hamiltonově knihovně).

                                                                                   Hamiltonova knihovna

 

Pokud jde o obyvatele, ještě v polovině 19. století nebylo zaznamenáno pravidelné osídlování bělochy. Důvodem byl především intenzivní výskyt malárie. Dále to byla nebezpečná nemoc dobytka nagana přenosná na člověka mouchami tse-tse. V té době ale začal značný zájem Evropanů o lov zvěře (kožešiny, slonovina, parohy), ale i o zlato. Honba za úlovky i zlatem začala být silnější než nebezpečí nemocí. Zhruba od roku  1870 začal příliv lovců a zlatokopů. Zvěře začalo rychle ubývat a k výraznému úbytku přispěla i epidemie zvěře virovým onemocněním rinderpest. Tak došlo  např. k tomu, že na dlouhá desetiletí z parku vymizeli nosorožci. Zpět začali být nasazováni až v 60. letech 20. století. Během dvanáctiletého období tohoto programu bylo nasazeno 330 bílých nosorožců. V současné době žije v parku největší populace na světě (okolo 7000 kusů).

 

Více fotografií naleznete:Fotogalerie